AUCKLAND/MADRID/VICTORIA/ANSE ROYALE – Oceán zaujímá více než 70% povrchu naší planety, vytváří polovinu kyslíku, který dýcháme, živí miliardy lidí a poskytuje stamiliony pracovních míst. Zároveň hraje významnou roli při zmírňování klimatických změn: přes oceán prochází více než 80% globálního uhlíkového cyklu. Tento drahocenný přírodní zdroj však není nezničitelný. Navzdory všem přínosům, které nám nabízí, se dnes oceán v důsledku lidské činnosti potýká s bezpříkladnými krizemi, jež ohrožují jeho zdraví a schopnost udržovat život na Zemi.
Největší hrozbou pro mořskou biodiverzitu je nadměrný rybolov. Více než třetina globálních stavů ryb trpí nadměrným rybolovem a dalších 60% se jich loví v hraničním objemu. Vlády z celého světa navíc nadměrný rybolov podněcují, když poskytují rybolovným společnostem škodlivé dotace ve výši 22 miliard dolarů ročně. Tyto dotace mají podporovat pobřežní komunity, ale místo toho posilují trvale neudržitelnou a neziskovou rybářskou činnost a přispívají k drancování právě toho zdroje, na kterém jsou místní populace existenčně závislé.
Tento problém není nový. Členové Světové obchodní organizace (WTO) se snaží vyjednat dohodu o omezení těchto zničujících plateb už od roku 2001. Vedoucí světoví představitelé zopakovali své odhodlání řešit tuto otázku i v roce 2015, kdy se dohodli na cílech trvale udržitelného rozvoje (SDG). V rámci SDG 14, který si klade za cíl učinit ze zdravého oceánu srdce globálního trvale udržitelného rozvoje, slíbili lídři dosáhnout do roku 2020 ve WTO dohody, která by snížila dotace rybolovným společnostem. Tuto lhůtu však promeškali, neboť jednání se během nejhorší fáze pandemie COVID-19 zpomalila.
Výzkumy ukazují, že kdyby měli členové WTO eliminovat všechny škodlivé dotace rybolovným společnostem – což je nejambicióznější scénář –, globální rybí biomasa by se mohla do roku 2050 zvýšit o 12,5%. To je dalších 35 milionů krychlových metrů ryb neboli více než čtyřnásobek objemu roční spotřeby ryb v Severní Americe v roce 2017. A to je konzervativní odhad. Odstranění ničivých dotací bude opravdu znamenat větší množství ryb v mořích.
Cílem není sebrat podporu rybářským komunitám, ale spíše je nasměrovat na smysluplnější a méně škodlivou cestu. I kdyby dohoda neodstranila všechny škodlivé dotace, vytvořila by globální rámec zodpovědnosti a průhlednosti dotačních programů. To by rozproudilo dialog mezi vládami, rybářskými komunitami a dalšími protagonisty o podnícení rozvoje nově koncipovaných politik, které účinněji podpoří rybáře a současně ochrání naše globální statky.
Taková dohoda je navíc na dosah – bude-li politická vůle ji uzavřít. Nejnovější krach vyjednávání byl důsledkem rozdílných názorů na otázku, jak strukturovat flexibilitu v dotačních režimech pro rozvojové země a jak definovat a vymáhat pravidla o nezákonném rybolovu a trvale udržitelných stavech. Po četných návrzích a diskusích je však nyní na stole obsáhlý koncept, který kombinuje opatření vedoucí k omezení škodlivých dotací s konkrétními výjimkami pro rozvojové země.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Se zahájením 12. ministerské konference WTO v Ženevě za pouhých několik dní přijde i vhodná chvíle tuto dohodu uzavřít. Kdyby se to nepodařilo, nejenže by to poškodilo oceán a živobytí těch, kdo jsou na něm závislí, ale zároveň by to podkopalo globální systém založený na pravidlech a poškodilo úsilí o naplnění Agendy trvale udržitelného rozvoje 2030. Naopak ukončení škodlivých dotací rybolovným společnostem by snížilo kumulativní tlaky na oceán a zvýšilo jeho odolnost tváří v tvář klimatickým změnám.
Po glasgowské konferenci Organizace spojených národů o klimatických změnách (COP26) musí dát vlády najevo ochotu využít každého nástroje, který mají k dispozici, k řešení klimatické krize. Před nadcházející ministerskou konferencí WTO možná nikdy nebylo v sázce víc. V ohrožení není jen budoucnost multilaterální obchodní spolupráce, ale především pracovní místa, potravinová bezpečnost a zdraví našich globálních statků.
Proto 33 bývalých vládních představitelů a ministrů z celého světa spojilo síly s téměř 400 vědci a naléhavě vyzývají členy WTO, aby „využili svého politického mandátu k ochraně zdraví oceánu a blahobytu společnosti“.
Vlády daly slovo, že omezí ničivé dotace rybolovným společnostem. Jednání, které proběhne příští týden v Ženevě, bude zkouškou důvěryhodnosti tohoto závazku.
Tento komentář podepsali také: Axel Addy – ministr obchodu a průmyslu Libérie (2013-2018), Mercedes Aráozová – premiérka (2017-2018) a viceprezidentka (2016-2020) Peru, Hakím Bin Hammúda – ministr hospodářství a financí Tuniska (2014-2015), Herminio Blanco – ministr obchodu a průmyslu Mexika (1994-2000), Maria Damanakiová – evropská komisařka pro rybolov a námořní záležitosti (2010-2014), Eduardo Frei Ruiz-Tagle – prezident Chile (1994-2000), Michael Froman – zástupce USA pro obchod (2013-2017), Tim Groser – ministr obchodu Nového Zélandu (2008-2015), Enrique V. Iglesias – prezident Meziamerické rozvojové banky (1988-2005), Hilda Heineová – prezidentka Marshallových ostrovů (2016-2020), Pan Ki-mun – generální tajemník OSN (2007-2016), Ricardo Lagos – prezident Chile (2000-2006), Pascal Lamy – generální ředitel WTO (2005-2013), Roberto Lavagna – ministr hospodářství Argentiny (2002-2005), Cecilia Malmströmová – evropská komisařka pro obchod (2014-2019), Peter Mandelson – evropský komisař pro obchod (2004-2008), Sergio Marchi – ministr mezinárodního obchodu Kanady (1997), Heraldo Muñoz – ministr zahraničních věcí Chile (2014-2018), Pierre Pettigrew – ministr mezinárodního obchodu Kanady (1999-2003), ministr zahraničních věcí Kanady (2004-2006), Tommy Remengesau, Jr. – prezident republiky Palau (2001-2009, 2013-2021), José Luis Rodríguez Zapatero – premiér Španělska (2004-2011), José Manuel Salazar – ministr zahraničního obchodu Kostariky (1997-1998), Susan Schwabová – zástupkyně USA pro obchod (2006-2009), Juan Somavía – generální ředitel Mezinárodní organizace práce (1999-2012), Alberto Trejos – ministr zahraničního obchodu Kostariky (2002-2004), Allan Wagner – ministr zahraničních věcí Peru (1985-1988, 2002-2003, 2021), Andrés Velasco – ministr financí Chile (2002-2006), Ernesto Zedillo Ponce de León – prezident Mexika (1994-2000), a Robert Zoellick – zástupce USA pro obchod (2001-2005).
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
In 2024, global geopolitics and national politics have undergone considerable upheaval, and the world economy has both significant weaknesses, including Europe and China, and notable bright spots, especially the US. In the coming year, the range of possible outcomes will broaden further.
offers his predictions for the new year while acknowledging that the range of possible outcomes is widening.
AUCKLAND/MADRID/VICTORIA/ANSE ROYALE – Oceán zaujímá více než 70% povrchu naší planety, vytváří polovinu kyslíku, který dýcháme, živí miliardy lidí a poskytuje stamiliony pracovních míst. Zároveň hraje významnou roli při zmírňování klimatických změn: přes oceán prochází více než 80% globálního uhlíkového cyklu. Tento drahocenný přírodní zdroj však není nezničitelný. Navzdory všem přínosům, které nám nabízí, se dnes oceán v důsledku lidské činnosti potýká s bezpříkladnými krizemi, jež ohrožují jeho zdraví a schopnost udržovat život na Zemi.
Největší hrozbou pro mořskou biodiverzitu je nadměrný rybolov. Více než třetina globálních stavů ryb trpí nadměrným rybolovem a dalších 60% se jich loví v hraničním objemu. Vlády z celého světa navíc nadměrný rybolov podněcují, když poskytují rybolovným společnostem škodlivé dotace ve výši 22 miliard dolarů ročně. Tyto dotace mají podporovat pobřežní komunity, ale místo toho posilují trvale neudržitelnou a neziskovou rybářskou činnost a přispívají k drancování právě toho zdroje, na kterém jsou místní populace existenčně závislé.
Tento problém není nový. Členové Světové obchodní organizace (WTO) se snaží vyjednat dohodu o omezení těchto zničujících plateb už od roku 2001. Vedoucí světoví představitelé zopakovali své odhodlání řešit tuto otázku i v roce 2015, kdy se dohodli na cílech trvale udržitelného rozvoje (SDG). V rámci SDG 14, který si klade za cíl učinit ze zdravého oceánu srdce globálního trvale udržitelného rozvoje, slíbili lídři dosáhnout do roku 2020 ve WTO dohody, která by snížila dotace rybolovným společnostem. Tuto lhůtu však promeškali, neboť jednání se během nejhorší fáze pandemie COVID-19 zpomalila.
Výzkumy ukazují, že kdyby měli členové WTO eliminovat všechny škodlivé dotace rybolovným společnostem – což je nejambicióznější scénář –, globální rybí biomasa by se mohla do roku 2050 zvýšit o 12,5%. To je dalších 35 milionů krychlových metrů ryb neboli více než čtyřnásobek objemu roční spotřeby ryb v Severní Americe v roce 2017. A to je konzervativní odhad. Odstranění ničivých dotací bude opravdu znamenat větší množství ryb v mořích.
Cílem není sebrat podporu rybářským komunitám, ale spíše je nasměrovat na smysluplnější a méně škodlivou cestu. I kdyby dohoda neodstranila všechny škodlivé dotace, vytvořila by globální rámec zodpovědnosti a průhlednosti dotačních programů. To by rozproudilo dialog mezi vládami, rybářskými komunitami a dalšími protagonisty o podnícení rozvoje nově koncipovaných politik, které účinněji podpoří rybáře a současně ochrání naše globální statky.
Taková dohoda je navíc na dosah – bude-li politická vůle ji uzavřít. Nejnovější krach vyjednávání byl důsledkem rozdílných názorů na otázku, jak strukturovat flexibilitu v dotačních režimech pro rozvojové země a jak definovat a vymáhat pravidla o nezákonném rybolovu a trvale udržitelných stavech. Po četných návrzích a diskusích je však nyní na stole obsáhlý koncept, který kombinuje opatření vedoucí k omezení škodlivých dotací s konkrétními výjimkami pro rozvojové země.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Se zahájením 12. ministerské konference WTO v Ženevě za pouhých několik dní přijde i vhodná chvíle tuto dohodu uzavřít. Kdyby se to nepodařilo, nejenže by to poškodilo oceán a živobytí těch, kdo jsou na něm závislí, ale zároveň by to podkopalo globální systém založený na pravidlech a poškodilo úsilí o naplnění Agendy trvale udržitelného rozvoje 2030. Naopak ukončení škodlivých dotací rybolovným společnostem by snížilo kumulativní tlaky na oceán a zvýšilo jeho odolnost tváří v tvář klimatickým změnám.
Po glasgowské konferenci Organizace spojených národů o klimatických změnách (COP26) musí dát vlády najevo ochotu využít každého nástroje, který mají k dispozici, k řešení klimatické krize. Před nadcházející ministerskou konferencí WTO možná nikdy nebylo v sázce víc. V ohrožení není jen budoucnost multilaterální obchodní spolupráce, ale především pracovní místa, potravinová bezpečnost a zdraví našich globálních statků.
Proto 33 bývalých vládních představitelů a ministrů z celého světa spojilo síly s téměř 400 vědci a naléhavě vyzývají členy WTO, aby „využili svého politického mandátu k ochraně zdraví oceánu a blahobytu společnosti“.
Vlády daly slovo, že omezí ničivé dotace rybolovným společnostem. Jednání, které proběhne příští týden v Ženevě, bude zkouškou důvěryhodnosti tohoto závazku.
Tento komentář podepsali také: Axel Addy – ministr obchodu a průmyslu Libérie (2013-2018), Mercedes Aráozová – premiérka (2017-2018) a viceprezidentka (2016-2020) Peru, Hakím Bin Hammúda – ministr hospodářství a financí Tuniska (2014-2015), Herminio Blanco – ministr obchodu a průmyslu Mexika (1994-2000), Maria Damanakiová – evropská komisařka pro rybolov a námořní záležitosti (2010-2014), Eduardo Frei Ruiz-Tagle – prezident Chile (1994-2000), Michael Froman – zástupce USA pro obchod (2013-2017), Tim Groser – ministr obchodu Nového Zélandu (2008-2015), Enrique V. Iglesias – prezident Meziamerické rozvojové banky (1988-2005), Hilda Heineová – prezidentka Marshallových ostrovů (2016-2020), Pan Ki-mun – generální tajemník OSN (2007-2016), Ricardo Lagos – prezident Chile (2000-2006), Pascal Lamy – generální ředitel WTO (2005-2013), Roberto Lavagna – ministr hospodářství Argentiny (2002-2005), Cecilia Malmströmová – evropská komisařka pro obchod (2014-2019), Peter Mandelson – evropský komisař pro obchod (2004-2008), Sergio Marchi – ministr mezinárodního obchodu Kanady (1997), Heraldo Muñoz – ministr zahraničních věcí Chile (2014-2018), Pierre Pettigrew – ministr mezinárodního obchodu Kanady (1999-2003), ministr zahraničních věcí Kanady (2004-2006), Tommy Remengesau, Jr. – prezident republiky Palau (2001-2009, 2013-2021), José Luis Rodríguez Zapatero – premiér Španělska (2004-2011), José Manuel Salazar – ministr zahraničního obchodu Kostariky (1997-1998), Susan Schwabová – zástupkyně USA pro obchod (2006-2009), Juan Somavía – generální ředitel Mezinárodní organizace práce (1999-2012), Alberto Trejos – ministr zahraničního obchodu Kostariky (2002-2004), Allan Wagner – ministr zahraničních věcí Peru (1985-1988, 2002-2003, 2021), Andrés Velasco – ministr financí Chile (2002-2006), Ernesto Zedillo Ponce de León – prezident Mexika (1994-2000), a Robert Zoellick – zástupce USA pro obchod (2001-2005).
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka