NEW YORK – Před pětasedmdesáti lety dosahovala prestiž Spojených států a Velké Británie závratných hodnot. Společně porazily císařské Japonsko i nacistické Německo a učinily tak ve jménu svobody a demokracie. Pravdou je, že jejich spojenec, Stalinův Sovětský svaz, měl o těchto vznešených ideálech jiné představy a většinu bitev proti Hitlerově wehrmacht svedl on. V rozsáhlých částech světa přesto utvářeli poválečné uspořádání anglickojazyční vítězové.
Základní principy tohoto uspořádání byly zakotveny v Atlantické chartě, kterou v roce 1941 sepsali Winston Churchill s prezidentem Franklinem D. Rooseveltem na bitevní lodi u pobřeží Newfoundlandu. Po konečné porážce mocností Osy plánovali svět založený na mezinárodní spolupráci, multilaterálních institucích a právu národů být nezávislé a svobodné. A přestože se Churchill zdráhal rozšířit toto právo i na britské koloniální subjekty, Roosevelt věřil, že anglo-americké vztahy jsou příliš důležité na to, aby se o této otázce vedly příliš velké spory.
Po mnoho desetiletí si pak Velká Británie i Spojené státy navzdory řadě unáhlených válek, erupcím studenoválečnické hysterie a oportunistické podpoře některých velmi nedemokratických spojenců udržovaly image modelových příkladů liberální demokracie a internacionalismu.
NEW YORK – Před pětasedmdesáti lety dosahovala prestiž Spojených států a Velké Británie závratných hodnot. Společně porazily císařské Japonsko i nacistické Německo a učinily tak ve jménu svobody a demokracie. Pravdou je, že jejich spojenec, Stalinův Sovětský svaz, měl o těchto vznešených ideálech jiné představy a většinu bitev proti Hitlerově wehrmacht svedl on. V rozsáhlých částech světa přesto utvářeli poválečné uspořádání anglickojazyční vítězové.
Základní principy tohoto uspořádání byly zakotveny v Atlantické chartě, kterou v roce 1941 sepsali Winston Churchill s prezidentem Franklinem D. Rooseveltem na bitevní lodi u pobřeží Newfoundlandu. Po konečné porážce mocností Osy plánovali svět založený na mezinárodní spolupráci, multilaterálních institucích a právu národů být nezávislé a svobodné. A přestože se Churchill zdráhal rozšířit toto právo i na britské koloniální subjekty, Roosevelt věřil, že anglo-americké vztahy jsou příliš důležité na to, aby se o této otázce vedly příliš velké spory.
Po mnoho desetiletí si pak Velká Británie i Spojené státy navzdory řadě unáhlených válek, erupcím studenoválečnické hysterie a oportunistické podpoře některých velmi nedemokratických spojenců udržovaly image modelových příkladů liberální demokracie a internacionalismu.