KYJEV – Od únorového vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu západní svět s obdivem sleduje, jak statečný ukrajinský lid vzdoruje despotickému zlu Vladimira Putina. Tento obdiv se přetavil v bezpříkladnou humanitární a vojenskou pomoc, bez níž by Ukrajina ani nepřežila, natož aby začala vyhánět vetřelce.
Navzdory veškerému uznání však západní lídři jedním dechem zopakovali i stále tutéž mantru, co neudělají: nevyšlou na bojiště vojáky, nepošlou stíhačky, nebudou vymáhat bezletovou zónu a tak dále. Jak vysvětluje politolog Francis Fukuyama, „je mnohem lepší nechat Ukrajince, ať porazí Rusy sami, a připravit tak Moskvu o výmluvu, že na ni zaútočilo NATO“.
Západ se ukryl za strachem z možné eskalace konfliktu, nechal se zastrašit ruským jaderným vydíráním a zaujal humanitární postoj, který maskuje jeho nepřipravenost na vojenskou protiofenzívu. Nabízí se však palčivá otázka: Je NATO opravdu připraveno bránit „každý centimetr“ svého území?
KYJEV – Od únorového vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu západní svět s obdivem sleduje, jak statečný ukrajinský lid vzdoruje despotickému zlu Vladimira Putina. Tento obdiv se přetavil v bezpříkladnou humanitární a vojenskou pomoc, bez níž by Ukrajina ani nepřežila, natož aby začala vyhánět vetřelce.
Navzdory veškerému uznání však západní lídři jedním dechem zopakovali i stále tutéž mantru, co neudělají: nevyšlou na bojiště vojáky, nepošlou stíhačky, nebudou vymáhat bezletovou zónu a tak dále. Jak vysvětluje politolog Francis Fukuyama, „je mnohem lepší nechat Ukrajince, ať porazí Rusy sami, a připravit tak Moskvu o výmluvu, že na ni zaútočilo NATO“.
Západ se ukryl za strachem z možné eskalace konfliktu, nechal se zastrašit ruským jaderným vydíráním a zaujal humanitární postoj, který maskuje jeho nepřipravenost na vojenskou protiofenzívu. Nabízí se však palčivá otázka: Je NATO opravdu připraveno bránit „každý centimetr“ svého území?