KYJEV – Od únorového vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu západní svět s obdivem sleduje, jak statečný ukrajinský lid vzdoruje despotickému zlu Vladimira Putina. Tento obdiv se přetavil v bezpříkladnou humanitární a vojenskou pomoc, bez níž by Ukrajina ani nepřežila, natož aby začala vyhánět vetřelce.
Navzdory veškerému uznání však západní lídři jedním dechem zopakovali i stále tutéž mantru, co neudělají: nevyšlou na bojiště vojáky, nepošlou stíhačky, nebudou vymáhat bezletovou zónu a tak dále. Jak vysvětluje politolog Francis Fukuyama, „je mnohem lepší nechat Ukrajince, ať porazí Rusy sami, a připravit tak Moskvu o výmluvu, že na ni zaútočilo NATO“.
Západ se ukryl za strachem z možné eskalace konfliktu, nechal se zastrašit ruským jaderným vydíráním a zaujal humanitární postoj, který maskuje jeho nepřipravenost na vojenskou protiofenzívu. Nabízí se však palčivá otázka: Je NATO opravdu připraveno bránit „každý centimetr“ svého území?
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Richard Haass
explains what caused the Ukraine war, urges the West to scrutinize its economic dependence on China, proposes ways to reverse the dangerous deterioration of democracy in America, and more.
If the US Federal Reserve raises its policy interest rate by as much as is necessary to rein in inflation, it will most likely further depress the market value of the long-duration securities parked on many banks' balance sheets. So be it.
thinks central banks can achieve both, despite the occurrence of a liquidity crisis amid high inflation.
The half-century since the official demise of the Bretton Woods system of fixed exchange rates has shown the benefits of what replaced it. While some may feel nostalgic for the postwar monetary system, its collapse was inevitable, and what looked like failure has given rise to a remarkably resilient regime.
explains why the shift toward exchange-rate flexibility after 1973 was not a policy failure, as many believed.
KYJEV – Od únorového vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu západní svět s obdivem sleduje, jak statečný ukrajinský lid vzdoruje despotickému zlu Vladimira Putina. Tento obdiv se přetavil v bezpříkladnou humanitární a vojenskou pomoc, bez níž by Ukrajina ani nepřežila, natož aby začala vyhánět vetřelce.
Navzdory veškerému uznání však západní lídři jedním dechem zopakovali i stále tutéž mantru, co neudělají: nevyšlou na bojiště vojáky, nepošlou stíhačky, nebudou vymáhat bezletovou zónu a tak dále. Jak vysvětluje politolog Francis Fukuyama, „je mnohem lepší nechat Ukrajince, ať porazí Rusy sami, a připravit tak Moskvu o výmluvu, že na ni zaútočilo NATO“.
Západ se ukryl za strachem z možné eskalace konfliktu, nechal se zastrašit ruským jaderným vydíráním a zaujal humanitární postoj, který maskuje jeho nepřipravenost na vojenskou protiofenzívu. Nabízí se však palčivá otázka: Je NATO opravdu připraveno bránit „každý centimetr“ svého území?
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in