qian12_Ezra ShawGetty Images_tokyoolympics Ezra Shaw/Getty Images

Dobrý a špatný olympijský nacionalismus

CHICAGO – Kromě toho, že byly o rok odložené, se olympijské hry 2020 v Tokiu utápějí v kontroverzích. Podle jednoho nedávného průzkumu zastávalo 78% japonských občanů názor, že olympiáda by se měla kvůli obavám z pandemie zrušit. Od té doby japonská média zdůrazňují skutečnost, že ne všichni olympijští sportovci (včetně stovky olympioniků ze Spojených států) jsou očkovaní proti COVID-19.

A nad těmito bezprecedentními starostmi o veřejné zdraví stojí věčné politické spory, například obvyklý nářek, že olympiáda podněcuje nacionalismus či šovinismus. Každé hry vyvolávají souboj o pozice v medailovém pořadí států mezi velkými hráči typu USA, Číny, Japonska, Velké Británie a Ruska (jehož sportovci se po vyloučení země zadoping účastní her v Tokiu pod hlavičkou Ruského olympijského výboru).

Politické režimy z celého světa si uvědomují, že sport může posilovat národní identitu a že zejména olympijské hry dokážou vysílat do světa signál o postavení dané země. Vlády už dlouho využívají her k tomu, aby svým občanům sdělovaly: „Dokázali jsme to.“ Hitler v roce 1936 plně využil olympiády v Berlíně, jemuž bylo pořadatelství přiřknuto v roce 1931, tedy dva roky předtím, než se k moci dostali národní socialisté. Japonsko využilo tokijské olympiády v roce 1964 k tomu, aby ohlásilo světu svou plnou obnovu po druhé světové válce. A v 80. letech se staly olympijské hry dějištěm studené války, když USA bojkotovaly olympiádu v Moskvě v roce 1980 a Sověti bojkotovali olympiádu v Los Angeles o čtyři roky později.

https://prosyn.org/5of2xK2cs