kalemliozcan4_Chris McGrathGetty Images)_turkeylira Chris McGrath/Getty Images

Riskantní inflační experiment Turecka

WASHINGTON, DC – Měnová politika je dnes ve většině ekonomik ukotvena explicitním inflačním cílem, protože cílování cenové stability dosud vyspělým i rozvíjejícím se trhům dobře sloužilo. Než poruchy v dodavatelských řetězcích a na trzích práce, související s pandemií, začaly roztáčet rychlý růst cen, byla inflace v předních ekonomikách výrazně pod cílovou hladinou a otázka, co v takových situacích dělat, se dříve či později vrátí.

Americký ekonom dvacátého století Irving Fisher na ni měl odpověď. Ekonomická ortodoxie předepisuje, že když inflace překročí cíl stanovený tvůrci politik, centrální bankéři by měli zvýšit nominální úrokové sazby. Stoupající úrokové sazby totiž brzdí zadlužování a útraty, čímž ochlazují ekonomiku a potlačují inflaci.

Fisher však měl za to, že když je inflace příliš nízká, centrální banky by měly zvýšit své cíle pro nominální úrokové sazby. Zastával názor, že mezi nominálními úrokovými sazbami a inflací existuje pozitivní korelace. Tento vztah, známý jako Fisherův efekt, je v ekonomických datech zřetelný. Moderní makroekonomové tuto kauzalitu vykládají tak, že směřuje z inflace do nominálních úrokových sazeb.

To continue reading, register now.

As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.

Register

or

Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.

https://prosyn.org/tYoChj2cs