Etika a Obama

TÜBINGEN – Ledaskdo říká, že světovou finanční krizi nebylo možné předvídat. Bylo to sice snad mimo schopnosti finančníků a ekonomů, ale ti z ostatních, kdo – často se zděšením – sledovali vývoj trhů, měli víc než jen obavy.

Už v roce 1997 jsem ve své knize Světový étos pro politiku a hospodářství varoval před opakováním krachu ekonomického řádu z let 1929-1933: „Už nejnepatrnější poznámka, například z úst předsedy americké centrální banky Alana Greenspana počátkem prosince 1996, že „iracionální rozjařilost“ vedla k nadhodnocení finančních trhů, vyvedla nervózní investory na bombastických burzách v Asii, Evropě i Americe z míry a přiměla je k panickým prodejům. To také ukazuje, že v globalizaci se krize apriorně nevyvažují, nýbrž možná že se přírůstkově zjitřují.“

Troufal jsem si tehdy vyslovit, co je pro ekonomy kacířským předpokladem: totiž že v ekonomii by se měla upotřebit teorie chaosu, že z nejdrobnějších příčin mohou vyvstávat zničující účinky. Vůbec se nedal vylučovat „návrat celosvětové hospodářské krize a zhroucení světového ekonomického řádu let 1929-1933.“