CAMBRIDGE – Pokud jde o růst ekonomické nerovnosti ve Spojených státech a některých dalších rozvinutých ekonomikách od 70. let, je vcelku jedno, které měřítko distribuce příjmů si vybereme: všechna ukazují vzestup. A ačkoliv byla předložena řada vzájemně si konkurujících vysvětlení, na rozumné politice řešení tohoto problému se můžeme shodnout i bez toho, abychom se shodovali na příčinách.
Existuje řada způsobů, jak nerovnost měřit. Každý nám sděluje něco jiného. Nedávný hospodářský úspěch mnoha asijských zemí podle některých měřítek nerovnost snížil (například podle velkého poklesu míry chudoby), zatímco podle jiných nikoliv (zvýšilo se kupříkladu rozpětí mezi vysokými a nízkými příjmy). V USA ovšem všechna měřítka nerovnosti ukazují od přelomu tisíciletí stejným směrem, což odráží skutečnost, že z přínosů spojených s hospodářským růstem mají prospěch téměř výlučně lidé na vrcholu příjmového žebříčku. Podíl horních 0,5% na celkových příjmech dosáhl 14%, což je stejné jako ve 20. letech minulého století.
Za normálních okolností by si člověk myslel, že diagnostikování příčiny tak zásadního posunu bude nezbytným předpokladem pro stanovení léčby. Možná by ho však odradilo zjištění, že přijatelných vysvětlení bylo předloženo nesmírně mnoho a je těžké vybrat z nich to správné.
CAMBRIDGE – Pokud jde o růst ekonomické nerovnosti ve Spojených státech a některých dalších rozvinutých ekonomikách od 70. let, je vcelku jedno, které měřítko distribuce příjmů si vybereme: všechna ukazují vzestup. A ačkoliv byla předložena řada vzájemně si konkurujících vysvětlení, na rozumné politice řešení tohoto problému se můžeme shodnout i bez toho, abychom se shodovali na příčinách.
Existuje řada způsobů, jak nerovnost měřit. Každý nám sděluje něco jiného. Nedávný hospodářský úspěch mnoha asijských zemí podle některých měřítek nerovnost snížil (například podle velkého poklesu míry chudoby), zatímco podle jiných nikoliv (zvýšilo se kupříkladu rozpětí mezi vysokými a nízkými příjmy). V USA ovšem všechna měřítka nerovnosti ukazují od přelomu tisíciletí stejným směrem, což odráží skutečnost, že z přínosů spojených s hospodářským růstem mají prospěch téměř výlučně lidé na vrcholu příjmového žebříčku. Podíl horních 0,5% na celkových příjmech dosáhl 14%, což je stejné jako ve 20. letech minulého století.
Za normálních okolností by si člověk myslel, že diagnostikování příčiny tak zásadního posunu bude nezbytným předpokladem pro stanovení léčby. Možná by ho však odradilo zjištění, že přijatelných vysvětlení bylo předloženo nesmírně mnoho a je těžké vybrat z nich to správné.