Tato celosvětová mediální pozornost dostala do popředí obrovský problém, jehož rozsah i závažnost se budou pouze zvětšovat. Nikde nejsou opatření na snížení teplot naléhavější než v našich městech, kde by ulice, budovy, průmyslové podniky a automobily mohly do konce století zvýšit teploty o katastrofální 4° Celsia, čímž by vystavily nejchudší lidi světa maximálnímu riziku.
Hledání řešení už probíhá, ale je zapotřebí, aby získalo dynamiku. Na loňské klimatické konferenci Organizace spojených národů (COP26) zveřejnilo partnerství Cool Coalition („Chladná koalice“) čítající 120 organizací pod vedením Ekologického programu OSN a za účasti RMI rozsáhlého průvodce trvale udržitelným ochlazováním měst. A minulý měsíc v Davosu spustilo partnerství Cool Coalition spolu s Centrem odolnosti Adrienne Arshtové a Rockefellerovy nadace internetovou Akční platformu oteplování, která politikům a plánovačům usnadňuje identifikaci nejdůležitějších řešení.
Chtějí-li si zástupci měst udržet náskok, budou muset přijmout řadu opatření včetně chytřejšího městského plánování. Aby dostali do města chladný vzduch, mohou plánovači a developeři orientovat ulice a navrhovat výšky budov v souladu s převažujícími větry a strategičtěji rozmísťovat zelené a vodní plochy. Zároveň mohou vytvářet stinnější dopravní trasy pro pěší a cyklisty a plánovat rozmanitější a víceúčelové zástavby vhodné pro účinné skupinové chladicí systémy (a menší objem automobilové dopravy emitující teplo).
Rovněž výsadba většího počtu stromů v betonových džunglích by mohla znamenat podstatný rozdíl. Městské lesy a parky mohou být až o 7°C chladnější než nezalesněné zástavby a ulice lemovaná stromy může být o 3°C chladnější než ulice bez stromů. Velká města od Freetownu a Atén až po Melbourne a Milán už dnes sklízejí plody využívání městské přírody coby chladicího mechanismu – ten navíc zlepšuje odvádění bouřkové vody, odlučuje uhlík, zvyšuje biodiverzitu a umožňuje rekreaci.
Dalším rozumným opatřením je změna povrchu našich měst tak, aby teplo spíše odrážel, než pohlcoval. Typická asfaltová silnice pohlcuje až 95% slunečního záření, které na ni dopadá, přičemž betonové silnice a chodníky pohlcují až 75%. Tyto sálavé povrchy neúměrně škodí lidem pracujícím venku a také chudým lidem žijícím ve čtvrtích, kde takové materiály převažují. Použitím světlejších stavebních hmot, které zvýší odrazivost těchto povrchů o pouhých 10%, můžeme snížit jejich teplotu až o 5°C – takový rozdíl může potenciálně zachraňovat životy.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Klíčem jsou také kvalitnější budovy. Ochlazování špatně konstruované budovy klimatizací je jako pouštění vody do děravého kbelíku. Naproti tomu kvalitní konstrukce může potřebu klimatizace zásadně minimalizovat. Například světlé a odrazné „chladné střechy“ nejsou drahé a dokážou odpudit 90% tepelné energie, která na ně dopadá, což je obrovský rozdíl i tam, kde jiná opatření nejsou životaschopná, například u bydlení v přístřešcích.
Pasivní opatření energetické účinnosti, jako jsou orientace domu, izolace, odraz světla, stínění nebo větrání, nejsou nová. Musíme však prosadit ambicióznější stavební zákony a normy a investovat do institucionálních kapacit, které je vymohou.
Navíc i klimatizaci lze tam, kde se používá, učinit klimaticky šetrnější. V současné době klimatizace zásadně zvyšuje produktivitu, ale zároveň je významným zdrojem městského tepla a emisí. Do roku 2050 by klimatizační jednotky mohly spotřebovávat stejné množství energie jako dnešní ekonomiky USA, Německa a Japonska dohromady. A nejběžněji používaná chladicí směs je téměř 2000krát silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. S ohledem na to musí regulátoři nastavit takové normy, které vyřadí z trhu nejhorší klimatizační jednotky, a veřejný i soukromý sektor musí spolupracovat na marketingových kampaních, finančních řešeních a pobídkách, jež přeorientují zákazníky na klimaticky šetrnější produkty.
Městští plánovači a developeři by také měli uvažovat o skupinových chladicích systémech, kdy jediná chladicí jednotka slouží mnoha budovám. Protože tyto systémy dovedou využívat úspor z rozsahu a neohřívají městský vzduch tolik jako jednotlivé klimatizační jednotky, měly by se stát základním technologickým řešením u všech velkých nových komerčních a smíšených objektů i v městských a univerzitních areálech.
A konečně by politici v některých městech měli zvážit různé možnosti poslední instance, aby ochránili ty nejzranitelnější. Například v Indii lidé vtipkují, že bollywoodské filmy jsou tak dlouhé proto, že filmaři chtějí dát lidem šanci strávit čtyři hodiny v klimatizovaném kině. Jak ovšem ukázala ničivá vlna veder letos na jaře, obrovská hodnota chladných míst už není vtip.
Města nacházející se v oblastech náchylných k extrémnímu horku budou muset investovat do řady společných prostor dostupných nejzranitelnějším lidem v situaci, kdy teplo a vlhkost překročí takzvaný práh přežití. Může jít o kinosály, nákupní centra, školy, modlitebny, bazény, dopravní uzly nebo ochlazovací centra sloužící přímo tomuto účelu. Záložní výroba energie, pitná voda, lékařské vybavení, osvětové materiály o termoregulaci a vyškolený personál by v případě krizových situací užitečnost takových prostor dále zvýšily.
Lze říci, že extrémní horko je největším problémem klimatické spravedlnosti, jemuž v současné době čelíme. Většina z 1,7 miliardy obyvatel měst, kteří jsou dnes vystaveni extrémnímu horku, žije v rychle rostoucích velkoměstech v chudých zemích a většina jich postrádá přístup do klimatizovaných budov a automobilů, které lidé v rozvinutých ekonomikách pokládají za samozřejmou věc. Vyřešení této nerovnosti by mělo být hlavní globální prioritou. Partnerství Cool Coalition s tím právě začíná v Indii, kde už vláda vytvořila první národní akční plán ochlazování na světě a kde jsou představitelé státu i měst silně odhodlaní konfrontovat hrozbu spojenou s extrémními horky.
Je však potřeba dělat víc. Start Globální energetické aliance pro lidi a planetu v objemu 10 miliard dolarů ukázal, že mezinárodní společenství se stále dokáže zmobilizovat k velkému úsilí o zmírnění klimatických změn a adaptaci na ně. Rozvoj obnovitelných zdrojů a zlepšení přístupu k čisté energii jsou i nadále životně důležitými cíli. Posílení tepelné odolnosti a zavádění trvale udržitelných chladicích řešení se však rovněž staly naléhavými prioritami. Musíme okamžitě podniknout takové kroky, které pomohou ochladit naše nejrozpálenější města.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
WASHINGTON – Extrémní horka se ocitla na výsluní. Letošní titulky byly stejně neúprosné jako samotné teploty: „Španělsko zažívá rekordní vlnu veder“, „Ničivá vlna veder v jižní Asii“, „Texas překonává teplotní rekord“, „Dá se vůbec ještě smrtící vedro nazývat ‚extrémním‘?“
Tato celosvětová mediální pozornost dostala do popředí obrovský problém, jehož rozsah i závažnost se budou pouze zvětšovat. Nikde nejsou opatření na snížení teplot naléhavější než v našich městech, kde by ulice, budovy, průmyslové podniky a automobily mohly do konce století zvýšit teploty o katastrofální 4° Celsia, čímž by vystavily nejchudší lidi světa maximálnímu riziku.
Hledání řešení už probíhá, ale je zapotřebí, aby získalo dynamiku. Na loňské klimatické konferenci Organizace spojených národů (COP26) zveřejnilo partnerství Cool Coalition („Chladná koalice“) čítající 120 organizací pod vedením Ekologického programu OSN a za účasti RMI rozsáhlého průvodce trvale udržitelným ochlazováním měst. A minulý měsíc v Davosu spustilo partnerství Cool Coalition spolu s Centrem odolnosti Adrienne Arshtové a Rockefellerovy nadace internetovou Akční platformu oteplování, která politikům a plánovačům usnadňuje identifikaci nejdůležitějších řešení.
Chtějí-li si zástupci měst udržet náskok, budou muset přijmout řadu opatření včetně chytřejšího městského plánování. Aby dostali do města chladný vzduch, mohou plánovači a developeři orientovat ulice a navrhovat výšky budov v souladu s převažujícími větry a strategičtěji rozmísťovat zelené a vodní plochy. Zároveň mohou vytvářet stinnější dopravní trasy pro pěší a cyklisty a plánovat rozmanitější a víceúčelové zástavby vhodné pro účinné skupinové chladicí systémy (a menší objem automobilové dopravy emitující teplo).
Rovněž výsadba většího počtu stromů v betonových džunglích by mohla znamenat podstatný rozdíl. Městské lesy a parky mohou být až o 7°C chladnější než nezalesněné zástavby a ulice lemovaná stromy může být o 3°C chladnější než ulice bez stromů. Velká města od Freetownu a Atén až po Melbourne a Milán už dnes sklízejí plody využívání městské přírody coby chladicího mechanismu – ten navíc zlepšuje odvádění bouřkové vody, odlučuje uhlík, zvyšuje biodiverzitu a umožňuje rekreaci.
Dalším rozumným opatřením je změna povrchu našich měst tak, aby teplo spíše odrážel, než pohlcoval. Typická asfaltová silnice pohlcuje až 95% slunečního záření, které na ni dopadá, přičemž betonové silnice a chodníky pohlcují až 75%. Tyto sálavé povrchy neúměrně škodí lidem pracujícím venku a také chudým lidem žijícím ve čtvrtích, kde takové materiály převažují. Použitím světlejších stavebních hmot, které zvýší odrazivost těchto povrchů o pouhých 10%, můžeme snížit jejich teplotu až o 5°C – takový rozdíl může potenciálně zachraňovat životy.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Klíčem jsou také kvalitnější budovy. Ochlazování špatně konstruované budovy klimatizací je jako pouštění vody do děravého kbelíku. Naproti tomu kvalitní konstrukce může potřebu klimatizace zásadně minimalizovat. Například světlé a odrazné „chladné střechy“ nejsou drahé a dokážou odpudit 90% tepelné energie, která na ně dopadá, což je obrovský rozdíl i tam, kde jiná opatření nejsou životaschopná, například u bydlení v přístřešcích.
Pasivní opatření energetické účinnosti, jako jsou orientace domu, izolace, odraz světla, stínění nebo větrání, nejsou nová. Musíme však prosadit ambicióznější stavební zákony a normy a investovat do institucionálních kapacit, které je vymohou.
Navíc i klimatizaci lze tam, kde se používá, učinit klimaticky šetrnější. V současné době klimatizace zásadně zvyšuje produktivitu, ale zároveň je významným zdrojem městského tepla a emisí. Do roku 2050 by klimatizační jednotky mohly spotřebovávat stejné množství energie jako dnešní ekonomiky USA, Německa a Japonska dohromady. A nejběžněji používaná chladicí směs je téměř 2000krát silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. S ohledem na to musí regulátoři nastavit takové normy, které vyřadí z trhu nejhorší klimatizační jednotky, a veřejný i soukromý sektor musí spolupracovat na marketingových kampaních, finančních řešeních a pobídkách, jež přeorientují zákazníky na klimaticky šetrnější produkty.
Městští plánovači a developeři by také měli uvažovat o skupinových chladicích systémech, kdy jediná chladicí jednotka slouží mnoha budovám. Protože tyto systémy dovedou využívat úspor z rozsahu a neohřívají městský vzduch tolik jako jednotlivé klimatizační jednotky, měly by se stát základním technologickým řešením u všech velkých nových komerčních a smíšených objektů i v městských a univerzitních areálech.
A konečně by politici v některých městech měli zvážit různé možnosti poslední instance, aby ochránili ty nejzranitelnější. Například v Indii lidé vtipkují, že bollywoodské filmy jsou tak dlouhé proto, že filmaři chtějí dát lidem šanci strávit čtyři hodiny v klimatizovaném kině. Jak ovšem ukázala ničivá vlna veder letos na jaře, obrovská hodnota chladných míst už není vtip.
Města nacházející se v oblastech náchylných k extrémnímu horku budou muset investovat do řady společných prostor dostupných nejzranitelnějším lidem v situaci, kdy teplo a vlhkost překročí takzvaný práh přežití. Může jít o kinosály, nákupní centra, školy, modlitebny, bazény, dopravní uzly nebo ochlazovací centra sloužící přímo tomuto účelu. Záložní výroba energie, pitná voda, lékařské vybavení, osvětové materiály o termoregulaci a vyškolený personál by v případě krizových situací užitečnost takových prostor dále zvýšily.
Lze říci, že extrémní horko je největším problémem klimatické spravedlnosti, jemuž v současné době čelíme. Většina z 1,7 miliardy obyvatel měst, kteří jsou dnes vystaveni extrémnímu horku, žije v rychle rostoucích velkoměstech v chudých zemích a většina jich postrádá přístup do klimatizovaných budov a automobilů, které lidé v rozvinutých ekonomikách pokládají za samozřejmou věc. Vyřešení této nerovnosti by mělo být hlavní globální prioritou. Partnerství Cool Coalition s tím právě začíná v Indii, kde už vláda vytvořila první národní akční plán ochlazování na světě a kde jsou představitelé státu i měst silně odhodlaní konfrontovat hrozbu spojenou s extrémními horky.
Je však potřeba dělat víc. Start Globální energetické aliance pro lidi a planetu v objemu 10 miliard dolarů ukázal, že mezinárodní společenství se stále dokáže zmobilizovat k velkému úsilí o zmírnění klimatických změn a adaptaci na ně. Rozvoj obnovitelných zdrojů a zlepšení přístupu k čisté energii jsou i nadále životně důležitými cíli. Posílení tepelné odolnosti a zavádění trvale udržitelných chladicích řešení se však rovněž staly naléhavými prioritami. Musíme okamžitě podniknout takové kroky, které pomohou ochladit naše nejrozpálenější města.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka